Jedno velké přání - Zatím se nic nedozvíš...

83. KAPITOLA – ZATÍM SE NIC NEDOZVÍŠ…

Lily, James, Remus a Fabián Prewett vpadli do pasti. Naštěstí byli tak pohotoví, že vyvázli. Jenomže nic se neobejde bez zranění…
Čekala na nějakého lékouzelníka, který by jí vysvětlil situaci. Nikdo nepřicházel, ani Sirius, pro kterého vzkázala, se zde neukázal. Nejraději by si samou nervozitou ukousala nehty na rukou… Proto neváhala, když zahlédla nějaký štos časopisů ležící na stolku spolu s květinami, a popadla výtisk na vrchu. Byl to Týdeník čarodějky. Otevřela jej zhruba uprostřed a přečetla první krátký článek – Všichni chtějí pomáhat!
Slavná mladičká čaromodelka Vivienne Patricia Knawlessová se rozhodla v této těžké době vypomáhat u Svatého Munga. Pod touto zprávičkou byla vyobrazena mladá blondýnka na nějakém oddělení kouzelnické nemocnice, kde krmila pacienta.
Tereza se rozhlédla, jakoby doufala, že ji tu někde spatří skotačit. Nemohla ji spatřit, protože článek už byl tři! roky starý.
Její výpomoc neměla za následek nic menšího než početí Cedrika Diggoryho… Nic z toho Tereza nikdy nezjistí.

„Jak jsou na tom?“ Sirius nepozdravil, jen se přihnal a kladl otázky. „Budou v pořádku? Nějaké trvalé následky?“ přistoupil k ní a začal s ní třást. „Tak jak to vypadá?“ Ale mlčela.
Tereza byla překvapená jeho reakcí. Chtěla mu odpovědět, že nic určitého neví, nikdo jí nedaroval klid… ale nemohla. Projela v ní ostrá bolest, která vycházela z jejího podbřišku. Zrychleně oddychovala. Pustil ji a ona se mohla posadit.
S rukou pevně přitisknutou k břichu přerývavě pověděla: „Nikdo mi nic neřekl… protože nejsem rodinný příslušník… a pro příště… už se mnou netřes…“
„Promiň, já jen… jsem byl tak vystrašený…“
„Ale to tě neomlouvá!“ vzhlédla k němu přísně, přičemž jí uniklo syknutí označující bolest.
„Co je ti?“
„Nic.“
„Zkus lhát někomu jinýmu, to vidim, že ti není dobře! Tak co je?“
„Bolí mě břicho, to je celý…“
„Neměla bys zajít za doktorem?“
„Ne, teď jsme tu přece kvůli nim! Dokud se něco nedozvím, nikam se nehnu!“
„Dobře… a nechceš přinést nějaké pití?“
Tereza přikývla.
Sirius tedy odešel shánět tekutiny.
Ona přivírala oči nad bolestí.
„Tady, vem si,“ podával ji plastový kelímek.
„Díky,“ zamumlala.
„Nebyl tady někdo, mezitím co jsem byl pro vodu?“
„Ne,“ zakroutila hlavou a usrkla. To ji trochu uvolnilo z křeče vzniklé na obranu proti zrádnému pocitu.
Nevnímala okolí, soustředila se pouze na to, aby utišila vzrůstající bolest. Někdo do ní šťouchl. Byl to Sirius.
„Právě jsem domluvil s léčitelem, prý to není nic smrtelného… Můžeme se jít za nimi podívat,“ pořádně se na ní podíval. Spatřil bledost a chvějící se tělo. „Terezo? Slyšela jsi mě?“
„Jo, neboj, půjdeme…“
Zvedala se, ale nejde vše podle představ, obzvláště když člověka spaluje bodavá bolest, ovládá vás třesavka a nevolnost se hlásí. To nelze zvládnout a tělo se potřebuje uklidnit. Zvolilo tuhle možnost – mdloby.
Než si stačila přivodit otřes mozku pádem na roh lavičky, zachytil ji a rychle zjednal pozornost lékařů.
Voda se rozlila.

Probouzení, někdy nežádané, občas bolestné, mělo by být vítané. Nic z toho Tereza necítila, když otevírala oči. Mohla za to prázdnota. Mozek nepracoval. Neuvědomila si, že neleží ve svém bytečku. To až po chvíli. Nejprve hleděla do stropu, všude bylo ticho. Slabé světlo v místnosti mohlo znamenat jen dvě věci – buď svítá nebo slunce zachází. Tereza typovala, že spíše svítá, protože světlo mělo více bílé než černé… A pak začal pracovat.
Zranění přátelé, Sirius, temno… začalo se jí vybavovat vše, co cítila předtím, než omdlela.
Toužila se postavit a zjistit, jak se mají její přátelé, jenomže to nešlo, jakmile se pokusila posadit, zatočila se jí hlava a opět se ohlásila bolest v podbřišku, avšak nebyla tak ostrá jako předtím, proto jí nezbylo nic jiného než čekat.
Necelých dvacet minut vyhlížela někoho, kdo by jí vysvětlil, co se stalo. Když vešla žena – mudlové by ji označili za sestřičku –, Tereza začala s výslechem. Dozvěděla se, že její přátelé jsou v naprostém pořádku, jen James musí ještě setrvávat na lůžku, ale zítra prý bude moci jít domů. Také byla zjištěna příčina její nevolnosti a bolesti v podbřišku, nosí jméno Pánevní zánětlivá nemoc. Tereza chtěla vysvětlení, co to vlastně znamená. S úšklebkem jí bylo řečeno, že je to zánět v oblasti pánve a že za pár dní bude jako rybička…
Už neplač u hrobu.
„Vysvětlila vám Eva,“ léčitel poukázal na ženu stojící vedle sebe, „chorobu, kterou jste onemocněla?“
Tereza přikývla. Poslouchala na jedno ucho.
Léčitel vytáhl jakýsi formulář.
„Myslíte, že za to může váš partner?“
„Určitě ne,“ zakroutila hlavou Tereza.
„Dobře,“ muže odškrtl kolonku. „A měla jste s ním pohlavní styk v době, kdy u vás začaly příznaky nemoci?“
„To už si nepamatuju…“ odpověděla Caisová, aniž by pořádně vnímala, na co se jí léčitel ptá.
„Fajn,“ řekl, „a mohla byste mu vzkázat, aby se zde objevil?“
„Jistě,“ přikývla.
„Kvůli testům…“
Tereza se probrala. „Testům? Jakým? Myslíte otcovství?“ zažertovala.
„I tak by se to dalo nazvat,“ přikývl léčitel vážně.
Cože?

Seděla v kanceláři a sledovala Auberona, jak sepisuje hlášení. Je to týden, co ležela u Munga. Paradox byl, že to ona šla navštívit své přátele, nakonec to dopadlo naopak. To oni ji přišli za ní.
Lily od té doby něco trápilo, bohužel se Tereze však nesvěřila, takže nebylo pomoci… Co ji však vyžene z údolí myšlenek do údolí slz, bude pošta. Uvidíš Lily, i když mi teď nevěříš…
Do kanceláře vpadl pan Bennet bez klepání. Ačkoliv to byl nadřízený, Auberon si jej přeměřil celkem znechuceným výrazem a nesouhlasně zakroutil hlavou.
Bennet si ničeho nevšiml, protože na Terezu vyštěkl: „Okamžitě pojďte se mnou!“ a bez jediného pozdravu opět odešel. Caisové nezbylo nic jiného, než ho následovat. Vír otázek. Proč? To byla ta nejdůležitější, samé oko hurikánu…

To, co se dozvěděla od Charlese Benneta, ji velmi překvapilo. Slíbila mu, že to projedná s Brumbálem i ostatními, kteří by nějak mohli pomoci s řešením… Ještěže je dnes večer schůze řádu…

Když skončilo sezení řádu, kde se mimořádně neřešilo nic závažného, Tereza si promluvila s Brumbálem o samotě.
„Pane profesore,“ oslovila jej, „posílá mě za vámi pan Bennet s prosbou či spíše žádá o radu. Vyslechnete mě?“
„Jistěže. Co se stalo?“
„Pan Bennet zjistil, že v jeho oddělení je nějaký zrádce. Přesněji řečeno Smrtijed. Nechtěl mi prozradit, jak na to přišel, ale ujistil mě, že je to jisté. Jediné, co je mu utajeno, je to, kdo oním zrádcem je. Proto mě posílá za vámi, abych se optala, jak ho najít mezi tolika zaměstnanci?“
Brumbál se na chvíli zamyslel. „Sám to rozhodně nezvládne, což znamená, že na tvá bedra naložím ještě jeden úkol, samozřejmě za předpokladu, že budeš souhlasit.“
Tereza přikývla.
„Zkus se více porozhlédnout v kanceláři. Všímej si, co tví kolegové dělají.“
„Ale já mám kancelář jen se dvěma zaměstnanci, takhle určitě moc nepomůžu,“ namítla Tereza.
„Naopak! Zrádce pochází z vaší kanceláře.“
„Jak to víte?“
„Charles za mnou byl. Pořád mi nechtěl věřit, že ty tím inkriminovaným člověkem být nemůžeš, tak si to chtěl zřejmě ověřit.“
„To vypadám tak nevěrohodně?“
„Ani ne, ale zřejmě ho matou tvoje kruhy pod očima.“
„To nechápu.“
„Charles přeci o tvém úkolu dostat se do upířího společenství neví, proto mu musím přirozeně být podezřelé, co po nocích vyvádíš, když se ani nevyspíš… vzhledem k nenáročné pracovní době…“

Rozhodla se, že dnes nepůjde do žádné tmavé uličky Londýna, kde by mohla doufat, že potká nějakého solidnějšího upíra, nebo že se nepůjde podívat na místa, která jsou známá tím, že se tam pijáci krve scházejí. Místo toho si půjde zdřímnout. Třeba zaplaší kruhy pod očima a tím zaplaší i nevhodná podezření ze strany Charlese Benneta, o kterých neměla ani ponětí.
Neměla se tolik zabrat do úkolu, jímž byla pověřena. Měla tomu nechat volný průběh. Vždyť je Demies Cranagu! Ani nezná své schopnosti, nechtěla je znát. Ale zřejmě je na čase si uvědomit, že pokud bude svou temnější stránku potlačovat, nikdy se mezi upíry nedostane. Moc si cení svého soukromí…
S hlavou plnou myšlenek došla přede dveře svého prázdného bytu. Prohledala všechny kapsy, dokud si neuvědomila, že klíče má v malém batůžku, ve kterém si nese několik papírů z práce. Ty musela projít a popřípadě vyhledat nesrovnalosti. A pak že má nenáročnou dobu… pche, vždyť si práci nosí až domů!
Otevřela dveře, zaplašila několik ochranných kouzel a jiné naopak obnovila. Za dveřmi na ni čekal dopis. Byl od Lily.

Terí,
Dozvěděla jsem se něco… něco… a potřebuju si o tom s tebou promluvit. Můžeš dnes večer přijít? Pokud ano, stačí krátký vzkaz naším způsobem.
Lily

Jakmile byl dopis přečten, Tereza naškrábala vzkaz, kde bylo napsáno, že kolem deváté bude u ní. Poté jej odeslala způsobem, který je vlastní každému členovi Fénixova řádu, pokud se nemůžete nebo nechcete spojit přes letaxovou síť či poslat dopis po sově.
Uvařila si kafe a přemýšlela, co jí Lily mohla chtít. Co se mohla dozvědět? Je to vážné? Tereza cítila, že Lily je z toho nešťastná. Vždy úhledné písmo bylo ledabyle skoro až nečitelně předáno pergamenu. Je zřejmé, že se na psaní moc nesoustředila… tak na co?

82. Kapitola || 84. Kapitola

DoslovSíla k bojiToužebné city k prachovémuO tom jak přiletěl čápSvatební dar a líbánkyŠaty s vlečkou, stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný paneTak jde čas...Nevzdávat? Už se mi nechce...Štěstí?Od kamene po moukuAsimilaceBude z tebe světoběžecNová rodinaPosláníPoprvé naposledySvatební horečkaJmenovitě?Tiché vzpomínáníNení vítězůKrev a pizza pro člena komise pro vymýšlení mudlovsky přijatelných výmluvStopy vedou ke družičceJen pár hodinSpojeni krvíDvojité randeTři v ProsinciPříběh vyznavače SatanaZatím se nic nedozvíš...Zamračená a ochuzenáNevinnost v plamenechZměna a nová zkušenostMilosrdné lži a tiché pravdySvětle modrá budoucnostOvce, opice a FénixNečekanéPoslední zvuky BradavicCena prolité krveVyříkáníNový předmětSíťNač ten spěch?Z bolesti je vždycky špatněProhraješ...Emočně o ničemInformaceUž to není jenom vendetaDnes zdravímPrvní oběťBonusové urážkyJo, začátek trablíSbohem láskoRozhodnutíZákon akce a reakceDlouho očekávaná scénaDrzý senNeuvážený konecChci vše napravitNoc proti pravidlůmObsazeno, smůla!Smůla s štěstí pro RemuseSamotaCož takhle plesík?Pár otázekKaždý detail romantiky pro dopisTěžce zajímavýStřídání učitelůJak se Binns stal chtěným...Začátek rokuPřipijme si!Krátce před PřemisťovánímPoslední slovoPráce za osmMinulá budoucnostTo snad ne?!Když názor, tak profesionálníŘecký RiddickulusAdrianiny zodpovězené otázkySkvělé zprávy nejen z domovaBřeznová pomstaChlípňačka LilyNesnáším loučeníZase snadnéVědětVeselé Vánoce!Dvojice určená pro nikdyChlouba a dopis od rodičůUkřičené bonbóny a tichá věštbaJména už se nebojíme!Úsměv v Bradavicích aneb HvanadalshnúkurŘekni zapomeň!Záchrana ve znamení smrtiJe libo šunčičku?Výzvědná služba musí narazitNejlepší a nejpřísnějšíPo zlých zprávách nejsou radovánkyDopis o zkouškáchPlán splněn, kapitáne Tlapo!Kdo tu žárlí?Chytros slečny GrugerovéVýzvědná služba Evans s.r.o.Abeceda v PrasinkáchPláč nad výhrouSkončilo to prohrou...Těžký boj vášníHlasy s červenou tváříVítězovéNudné představováníPříjezdUž se to blíží!Šestý ročník